Svátost smíření
Svátost smíření
Tato svátost uděluje smíření s Bohem, a tedy odpuštění hříchů, smíření s církví, znovunabytí stavu milosti – milost posvěcující, pokoj, klid svědomí, útěchu, vzrůst duchovní síly.
Je nutno individuální úplné vyznání hříchů a individuální rozhřešení. Pán Ježíš ustanovil tuto svátost k obrácení pokřtěných, kteří se hříchem od něho vzdálili.
Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená /např. neplatné manželství/ a mají touhu po zlepšení.
Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně měsíčně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy.
Svátost smíření má tyto části:
Lítost
- Ta předpokládá, že si křesťan uvědomí své hříchy. Proto lítosti předchází sebepoznání – zpytování svědomí: uvědomuji si, jak mám žít a jednat jako Kristův učedník, v čem jsem to neudělal, jak to napravím. Lítost není záležitost hlavně citu. Lítostí uznávám svou vinu, prožívám zahanbení a zármutek nad hříchy. V ní roste touha po opětovném, plnějším společenství s Bohem a církví. Na lítosti srdce závisí pravdivost pokání. S lítostí souvisí předsevzetí: promýšlím a stanovím si nejen, jak se budu hříchu bránit, vyhýbat se příležitosti k němu, přemáhat špatné návyky, ale hlavně co a jak budu dělat s Kristem dobře. Nebo jinak: v čem se chci do další zpovědi polepšit. Kdybych se nechtěl změnit, je zpověď neplatná a svatokrádežná = další těžký hřích.
Vyznání (zpověď)
- Vyznávám své hříchy knězi. Je nutné vyznat se ze všech těžkých hříchů po křtu dosud nejmenované při zpovědi, uvést jejich počet a závažné okolnosti (nestačí tedy říct např. „uhodil jsem“, protože je rozdíl uhodit rodiče, nebo sourozence), kterých jsme si po pečlivém zpytování svědomí vědomi. Pro duchovní růst, niternější připodobňování se Kristu je velmi dobré vyznávat se i z hříchů lehkých. Kněží jsou vázáni neobyčejně přísnou povinností mlčet o vyznání kajícníků, jde o tzv. zpovědní tajemství, které je neporušitelné a nikdo jej nemůže zrušit.
Kající skutek (zadostiučinění)
- Nejen, že musím napravit spáchaný hřích (např. ukradené věci vrátit, nebo nahradit, očistit pověst pomluveného...), ale také vykonat něco navíc, k napravení vin – zadostiučinit své hříchy. Pokání uděluje zpovědník (může jím být modlitba, nějaký skutek milosrdenství, služba). Pokání máme splnit co nejdříve, kdybych zapomněl, je nutné to vyřešit s knězem – sám si nemohu uložit jiné pokání.
Rozhřešení
- Kněz prohlašuje, že jeho službou Bůh odpouští kajícníkovi hříchy. Je to vrchol, dokonání svátosti smíření. Rozhřešení udílí platně vysvěcený a ustanovená kněz, biskup, který jménem a v osobě Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého“.
V naší farnosti je možnost přistoupit ke svaté zpovědi následovně.
- 30 minut přede mší sv. ve všední dny a v sobotu (od 17 hod.)
- na první pátek v čase: 8:00–9:00 a 16:00–17:20
- druhou neděli v měsíci v čase: 16:00–16:30
V případě potřeby svátosti smíření se také můžete ozvat na domluvení individuálního termínu.
